Orloj Snivců

Snad je to příběh charakteristický pro 90. léta. Uprostřed čerstvých podnikatelů kdosi jednal zdánlivě nesmyslně: sbíral kovové smetí (končila industriální éra) a stavěl z něj laděné řady do velkého vlastního hudebního nástroje. Orloj snivců: tak mu říkali jeho hráči, především konstruktér Jaroslav Kořán. Aby se nad hřebíky a kramlemi domluvili, jednotlivé části si pojmenovali: Boží prsty, chrom-vanad universal, mluvící rafiky, nebeské varhany... „V horách jsem například slyšel: hovor, zpěv a hudbu, hučení, dýchání a šeptání, dunění, chvění, breptání, úpění a kvílení, smích, lamentování, kázání, (...) troubení, zvonění, bzučení, křik (...) a ticho...“