Alena Sojková: Co řeší studenti, když se řekne etika a dokument

V rámci industry programu letošního 27. ročníku Mezinárodního filmového festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě proběhla již podruhé Konference o etice v dokumentárním filmu. Novinkou letošního ročníku se stala ranní sekce věnovaná studentům převážně mediálních oborů, kteří dostali prostor společně diskutovat nad morálními otázkami, týkajícími se (nejen) dokumentární tvorby. V daném čase se tak sešla skupina studentů z různých vysokoškolských koutů republiky, aby se v safe space prostředí s přívětivou atmosférou u kávy a čaje podělili o své názory, poznatky, obavy, ale i zkušenosti týkající se etické korektnosti.

Vedoucím debaty se stal Jan Motal, docent Katedry mediálních studií a žurnalistiky Masarykovy Univerzity v Brně. Studentskou vstupenkou na „Ranní kafe o etice v dokumentárním filmu“ pak bylo několik otázek, které měli studenti před návštěvou festivalu anonymně zaslat formou online dotazníku. Diskuze započala vylosováním jedné z nich, čímž se rozvinula poměrně vášnivá a rozsáhlá debata na téma etiky v dokumentu.

Mezi studenty záhy překvapivě došlo k vzájemném konsenzu ohledně přístupu, jaký k etice v dokumentu zastávají. Zatímco zbytek programu konference, sestávající z řady inspirativních přednášek vedených špičkami z oboru, neustále kroužil okolo problému etiky ve smyslu nakládání s materiály a jejich, pokud možno co nejkorektnějším využitím během práce na dokumentech, studenti tento problém odsunuli do pozadí. Místo toho zaměřili svou pozornost právě na ty aspekty etiky, které bývají neustále upozaďovány a přehlíženy.

Jako generace, kterou silně ovlivňuje současná celosvětová krize, spojená mimo jiné se špatnou finanční situací, úzce propojenou s přepracovaností a rostoucím počtem syndromů vyhoření, otevřeli studenti téma etiky uvnitř tvůrčího procesu vytváření dokumentárního projektu. Ať už se jedná o dokumentární počin v oblasti filmu, rozhlasu či divadla, vždy jde o výsledek vzájemné spolupráce v kolektivním prostředí. Studenti jako ti, kdož se teprve chystají na práci v mediálním prostoru a mají za sebou nanejvýš praxi získanou v rámci svých studií, jsou nuceni přemýšlet nad svým možným budoucím uplatněním. Ve světě, který však zažil skoro tříleté karanténní období, jež zastavilo převážnou většinu kulturních akcí, v zemi vedené společností dovolující podfinancování nejen kulturní sféry, nýbrž i onoho domněle bezpečného uměleckého univerzitního prostředí, jež navíc v posledních letech čelilo kauzám jako #MeToo či „Nemusíš to vydržet“, volá mladá generace tvůrců a tvůrkyň zejména po zdravých pracovních podmínkách. Udělují bezprecedentní váhu etickému zacházení s autory, k němuž hodlají přistupovat se stejnou intenzitou, jaká byla doposud věnována práci s respondenty a natočenými materiály.

Neznamená to ale, že by studenti zapomněli být sebekritičtí, ba právě naopak. Zástupci pražské FAMU například přispěli do diskuse vlastní zkušeností z tvorby studentského filmu. Popisovali jeden z projektů, při kterém údajně velmi dbali na to, aby se všichni ve štábu cítili co nejlépe. Přesto ale nakonec došli do bodu, kdy se rozhodli, že v něm nadále nebudou pokračovat. Projekt, do kterého společně vložili mnoho času a úsilí, se tak rozpadl jako domeček z karet, což v samotných tvůrcích vyvolalo řadu eticky problematických otázek. Rozhodnutí, že film nedokončí mělo totiž najednou dopad nejen na ně, ale i na sociální aktéry, kteří se uvolili na projektu spolupracovat. Respondenti se do natáčení zapojili s důvěrou, že bude projekt dokončen. Tvůrci jim dali možnost veřejně se vyjádřit s nadějí, že to někam povede, a nyní je o ni připraví pouze kvůli své neschopnosti dotáhnout projekt do konce. Mohou to vůbec udělat? Mají z hlediska etiky právo na to ukončit svůj vlastní projekt? Společně s kolegy se v rámci diskuse pokusili zamyslet nad tím, jakou roli hraje etika právě v těchto fázích dokumentární tvorby.

Reakce na obavy z nedokončených projektů pak vedly k dalšímu silnému tématu diskuse – etice při natáčení v souvislosti s egem a sobectvím tvůrců. Zazněly například obavy ze zneužívání respondentů za účelem vlastní potřeby zpracovat nějaké téma a „vykřičet ho“ do světa. S otázkou manipulace a sebeuvědomění se pak pozoruhodně vypořádala jedna ze studentek, která do diskuse přispěla svými poznatky z oblasti sociálních a humanitních věd.

Už po prvních dvaceti minutách bylo jasné, že studenti nestihnou rozebrat ani polovinu předem připravených otázek. Ukázalo se, že jejich potřeba mluvit otevřeně s kolegy své generace a vytvářet mezioborový dialog na téma etiky, je mnohem větší, než se patrně zdálo. S postupem debaty začalo nejen účastníkům, ale i samotným organizátorům docházet, že pokud se v příštích letech podobné setkání na Ji.hlavě opět uskuteční, bude pro něj nutné vymezit mnohem větší prostor v programu. Nevyřčených témat zůstalo mnoho a studentský ranní pokec skončil prakticky ve chvíli, kdy se teprve začal rozvíjet.