Rozloučení

synopse

Toia po smrti svého dědečka Antonia Bonina nalezla šest negativů, jež dokládají, že byl členem fašistické strany a pobočníkem Benita Mussoliniho. Pod vlivem tohoto zjištění se režisérka vydává po stopách mužské rodové linie, kterou konec druhé světové války zavedl do Argentiny. Místo zpřehledňování a zjasňování se však minulost drolí a rozkládá do mozaiky archivních materiálů, rodinných filmů, výňatků z osobních deníků a fragmentů děl Roberta Rosselliniho nebo Luchina Viscontiho. Jsou to však právě významy, vyplývající ze spojení různorodých obrazů, které nabízejí odpovědi a vyplňují informační vakuum, jež formovalo celé generace rodiny. Dynamika mužsko-ženských vztahů rodu Boninových má mnohem temnější základ, než je dobový společenský kontext. Toia v příběhu dědečka, otce, bratranců a synů nalézá i příběh o identitě, o roli manželek, matek, babiček a dcer v historii, kterou formovali muži.

„Od žen v mé rodině se nic neočekávalo. To z nás udělalo svědky. Toto je můj příběh.“

biografie

Toia Bonino (1975), argentinská filmařka italského původu, vystudovala vizuální umění a psychologii v Buenos Aires. Její snímky se pohybují na hranici životopisného příběhu a eseje a pojednávají o násilí a střetu s mocí. Hlavní postavou jejího celovečerního debutu Orione (2017), na nějž navazují La Sangre en el ojo (2020) a Engomado (2021), je vězeň.

více o filmu

režie:	Toia Bonino
producent:	Alejandra Grinschpun, Tomas Eloy Muñoz Lazaro, Valeria Bistagnino
scénář:	Nicolás Testoni, Gustavo Galuppo, Toia Bonino
kamera:	Armin Marchesini Weihmüller
střih:	Gustavo Galuppo
hudba:	Santiago Pedroncini
zvuk:	Mercedes Gaviria
koproducent:	Alejandro de La Fuente (Atacama Film)

kontakt

Marina Scardaccione / Santa Cine
festivales@santacine.com