2. ročník / 2022

Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava letos už podruhé udělil Cenu za nejlepší dokumentární knihu. Ji.hlava tradičně zkoumá dokumentární východiska nejen ve filmech, ale i v rozhlasové tvorbě, počítačových hrách, virtuální realitě nebo divadelních projektech. Dokumentární perspektivou nahlíží také na českou literaturu, která přispívá k reflexi doby i přemýšlení o minulosti.

Ve druhém ročníku soutěže představovaly přihlášené tituly pestrou škálu přístupů a dokazovaly tak, jak rozdílnými žánry a postupy lze ‚myslet knihou‘. O cenu nejlepší dokumentární knihy usilovaly kromě tradičních reportáží, rozhovorů, cestopisů, historických kronik nebo deníků také kritické zpracování pozůstalosti, inkluzivní dvojjazyčná publikace spojující zdánlivě rozdílné světy, alternativní fotografický průvodce, etnorafická studie, umělecko-vědecká disertační práce, ilustrovaný dokumentární výklad pro děti, podcastové rozšíření, básnická sbírka citlivě reflektující skutečnost, kuchařka glos a receptů, biografický komiks nebo hudební publikace.

Do prvního kola bylo nominováno třicet knih, z nichž pětičlenná odborná porota vybrala deset finálních nominací, s jejich výběrem spojila také meditaci nad samotným pojmem „dokumentární kniha“, který nutně zůstává do jisté míry fluidní. Porotu tvořila členka kulturní redakce týdeníku Reflex Kateřina Kadlecová, dokumentaristka Marika Pecháčková, redaktor časopisu iLiteratura.cz pro non fiction literaturu Jan Lukavec, moderátor literárního podcastu Záložka Jakub Pavlovský a redaktor Médiáře Jakub Jetmar. Vítězná dokumentární kniha bya slavnostně vyhlášena na šestadvacáté Ji.hlavě a obdržela finanční odměnu 30.000 Kč.

➤ Vítězná dokumentární kniha 2022
➤ Finální nominace
➤ Porota
➤ Cíl soutěže
➤ O festivalu

---

Vítězná dokumentární kniha 2022

Cenu za nejlepší dokumentární knihu získala publikace Břehy nejsou na dohled Jitky Kosíkové a Marka Uhlíře.

Podle čeho se porota rozhodovala?

Kniha přináší silný příběh ženy zachraňující ve službách Lékařů bez hranic uprchlíky ve vodách Středozemního moře – přičemž vztah k běžencům je dnes aktuálnější než kdy dříve. Více než autoři jako Tomáš Šebek či Jan Trachta dává Kosíková nahlédnout do svého soukromí a citového nitra: neskrývá chvíle vlastního zoufalství či vzteku. Smrt má v tomto díle i velmi osobní podobu; autorka reflektuje také umírání svého otce. Zdravotní sestra, dnes vedoucí pardubického Domácího hospice sv. Michaela, řeší citová hnutí a váhání, zda spojit vlastní život s blíže neurčeným mužem, který je od ní velmi odlišný. Je to člověk silně lokálně zakotvený, zatímco globalizovaný svět vypravěčky zahrnuje třeba i afghánské pouště a novozélandské hory. Kosíková nijak nenaznačuje, že by jeden z jejich dvou „vesmírů“ měl být lepší či horší, ale řeší dilema, nakolik jsou vůbec slučitelné.

Její práce je z velké části rutinní, ale i těm nejobyčejnějším úkonům dává hlubší význam. Když musí například ohledat zanícené rány od hřebíků a třísek na chodidlech či popáleniny, dokáže vzájemný dotek pojmout jako gesto s významem nejen symbolickým, ale téměř sakrálním. Ač jsou její úkoly těžké a vyčerpávající, takže většinou nemá energii na rozvíjení obsáhlejších úvah, v jejím líčení nalezneme silné obrazy, kdy se všední situace proměňují v obecnější podobenství: „Jsme na jedné lodi, vy a já, Evropané i Afričané. Na jedné planetě, pod stejným sluncem.“

Knihu Jitce Kosíkové pomáhal psát Marek Uhlíř, pražský zdravotnický záchranář a někdejší dlouholetý ředitel mobilního hospice Cesta domů, v němž se poznali. Jeho dokonalý vhled do situace a zároveň novinářská zkušenost a erudice činí ze společného díla poutavou, čtenářsky vděčnou publikaci s mimořádnou literární úrovní, pro tento subžánr jistě netypickou.

Kniha by si rozhodně zasloužila více publicity; i to byl jeden z důvodů, proč jsme se pro nemainstreamově zpracovaný příběh rozhodli. Zároveň by si titul Břehy nejsou na dohled zasloužil lepší a vhodnější grafické zpracování – kniha totiž není taková, jakou se na první pohled zdá být.

Oceňujeme upřímnost autorky, která se nebojí v knize otevírat i své stíny. Příběh sestry Lékařů bez hranic mohl dopadnout jako jiné knihy o hrdinech a hrdinkách dnešní doby, kteří jsou tak skromní, až to může zavánět pokrytectvím. Autorka se naštěstí rozhodla ukázat i odvrácenou stranu svého hrdinství a dát čtenářům dost materiálu na to, aby si o ní mohli myslet cokoliv. Oceňujeme také spolupracovníka Jitky Kosíkové Marka Uhlíře, který po roce práce na knize řekl, že pokud v textu tato osobní a nepohodlná linka nebude, pak publikaci textu odmítá a od díla odchází. To on Jitku zpovídal, pomáhal jí probírat se jejími deníky a tragickými příběhy, které na svých misích zažila, to on ji ponoukal k odhození masky, rozšiřoval vnitřní prostor textu a posílal jeho kořeny hlouběji, k univerzálnímu příběhu hemingwayovské povahy. Gratulujeme!

Finální nominace

Břehy nejsou na dohled (Jitka Kosíková, Marek Uhlíř, Universum, 2021)

Byli jsme tu vždycky (Filip Titlbach, N media, 2022)

Hořím (Simona Bagarová, Pavel Jungmann Archa, 2021)

Kráva Říčanová (Tereza Říčanová, BAOBAB, 2021)

Samet blues (Sbírka romských autorů, KHER, 2021)

Tichá dřina: dělnictví a třída v továrně Baťa (Kateřina Nedbálková, Display, 2021)

Tundra a smrt (Martin Ryšavý, Revolver Revue, 2021)

Vyhonit ďábla (Zuzana Kašparová, Terézia Ferjančeková, Listen, 2022)

Znamení neznámého: rozhovory o spiritualitě (Jan Němec, Petr Vizina, Host, 2021) - speciální výběr poroty

F.K. Slib (Zuzana Válková, Michaela Rozov, Tomáš Pospěch/PositiF, Český osvětimský výbor, z.s., 2021) - speciální výběr poroty

Porota 2022

Jakub Jetmar	Kateřina Kadlecová	Jan Lukavec	Jakub Pavlovský	Marika Pecháčková

Jakub Jetmar píše hlavně o médiích a digitální kultuře. Přispívá do Médiáře, Finmagu, Aktuálně či Hosta. Vystudoval žurnalistiku a politologii.

Kateřina Kadlecová vystudovala bohemistiku na FF UK a žurnalistiku a mediální studia na FSV UK. Dvanáct let pracovala jako editorka ve Festivalovém deníku MFF Karlovy Vary. Od roku 2009 je kmenovou redaktorkou Reflexu; v kulturním oddělení má na starosti především literaturu. Rediguje beletrii a non-fiction.

Jan Lukavec je kulturní publicista, redaktor pro non fiction literaturu v časopisu iLiteratura.cz a autor několika kulturně historických knih, například Od českého Tokia k exotické Praze (Malvern), Bytosti na pomezí. Texty o literární fantastice nebo Imaginární zoologie (Pulchra). Ve svých textech se zaměřuje na témata ležící na pomezí přírodních a společenských věd.

Jakub Pavlovský je vystudovaný novinář, editor literárního webu H7O.cz, moderátor podcastu o knihách, literatuře a čtenářství Záložka na Radiu Wave a středoškolský učitel. Od roku 2020 je součástí redakce nakladatelství Meander, které se zabývá zejména uměleckou tvorbou pro děti a mládež. V letech 2019 až 2022 vedl literární magazín Lógr, ve stejné době působil i jako knihovník v Národní knihovně. Společně se svým mužem se věnuje sběratelství knih a grafik. Sledovat ho můžete na Instagramu pod přezdívkou @bookscalling.

Marika Pecháčková natáčí rozhlasové a filmové dokumenty (např.cyklus Moje terapie), píše rozhovory (časopis Heroine), učí na Mystreetfilms, žije se třemi dětmi (kluky) a se svým mužem (Vítem), se kterým natáčí dokumentární filmy (např. zanedlouho dokončený film o covidu Velké nic).