Všechno, co od sochy chceme, je, aby se nehýbala. Šťouchnutí do Parthenónu.
Redmond Bacon
Sochy jsou statické. Nepohybují se. My však ano. Součástí každodenního městského života je, že se na ně musíme dívat – ať už chceme, nebo ne.
V jižní Evropě – v Římě, Plovdivu, Athénách – jsou antické památky přítomnější než jinde. Pro režisérku Daphné Hérétakis je Parthenón, svatyně zasvěcená Athéně, synonymem pro Řecko (a samotnou demokracii). Ale při správné hloubce ostrosti jej může držet mezi prsty, pozorovat ho, šťouchnout do něho, pokládat si hlubší otázky.
Včera na večírku mi někdo vyprávěl o dovolené v Římě! Hlavním tématem byly sochy. Kamkoliv se v tom městě podíváte, vidíte pozůstatky bývalé (a možná mocnější?) civilizace. Totéž platí pro Řecko – kdysi kolébku demokracie, umění, literatury a filozofie, dnes však zemi spojovanou s krachem, revolucemi a nezaměstnaností. A přesto sochy zůstavájí: majestátní, krásné, zvláštně melancholické...
S inspirací od Godarda (hravý marxismus), Rivetta (surrealistická satira) a Judeho (konfrontace národních mýtů) je film Daphné Hérétakis Všechno, co od sochy chceme, je, aby se nehýbala (2024) filmovým pastichem, spojujícím dokument a esejistickou formu s toulavým zkoumavým pohledem. Přesvětlený obraz dodává filmu retro vzhled domácího videa. Je to zábavný a zároveň hloubavý snímek, který je jedním z vrcholů letošního Cannes.
Hérétakis se k hlubším pravdám dostává skrze absurditu. Otázky na kolemjdoucí, zda by podpořili zničení Parthenónu, působí jako provokace, za kterou by mohla být i zatčena. Při hlubším zkoumání se však vynoří fascinující otázka: je Parthenón symbolem úžasného odkazu Řecka nebo ztělesněním stagnace?
Protože sochy a památníky nejsou nikdy apolitické: Od svržení sochy Edwarda Colstona do bristolského přístavu po opětovné vztyčování Stalinových památníků v Gruzii. Sochy jsou stále předmětem debat, ničení, obnovování a odstraňování ve věčném boji o ovládnutí narativu.
Film naznačuje, že Parthenón nejen zakrývá oblohu, ale také maskuje současné problémy Řecka – chaotickou politiku, vzestup krajní pravice, přehnaný turismus. Neměli bychom se místo uctívání minulosti spíše soustředit na budoucnost naší mládeže?
Originální znění textu najdete zde.
