Dokument ČT

Brutálně krásná, ale brutálně opomíjená. Vedle šedé záplavy prefabrikovaných paneláků vznikaly ve druhé polovině dvacátého století také výjimečné, spirituální a nadčasové stavby, které budily pozornost i na Západě. Jan Zajíček natočil podle námětu Vladimira 518 unikátní celovečerní výpravnou sondu do předrevoluční architektonické scény. Na pozadí impozantních záběrů nejzajímavějších českých i slovenských poválečných budov, doplněných o svědectví předních architektů a teoretiků, vyvstává plastický portrét doby, kde vedle oficiálního a řízeně strukturovaného bujelo mnoho odvážného, moderního a inspirativního.

Dokumentární prohlídka nejvýznamnějších děl české artwashingové scény, která diváky provede děly a institucemi, které v části umělecké a odborné veřejnosti vzbuzují kontroverze a debaty. Hlavní otázkou spojenou s nimi je, zda dílo či instituce odráží autentický a legitimní zájem o umění ze strany jejich donátorek a donátorů či je jejich snahou je pouze utilitárně použít jako nástroj ke zlepšení své veřejné pověsti a image.

Dokumentární film Martina Duška na téma vkusu, tak jak se projevuje v našich sídlech, obydlích a v tom, jak měníme kulturní krajinu České republiky. Dokument je postaven jako cestopisné putování po ČR se zastaveními a dokumentárními situacemi, doplněné o výpovědi místních lidí, známých osobností designu, architektury, odborníků na sociální geografii a historii. Každé místo bude mít své téma, které definuje situaci českého vkusu (role tradice, peněz, stavu řemesel, role řetězců s jejich unifikovanými výrobky).

Na sociálních sítích a v online prostředí se dnes daří nebezpečným trendům spojeným s hazardem. Za vyložený gambling jsou považovány lootboxy, kouzelné truhly s náhodně vygenerovaným herním vybavením. Celý systém přitom vědomě cílí na mladou generaci a nezletilé, kteří si kvůli své závislosti opatřují peníze všelijak.

Jedná se o 73 minutovou verzi filmu, která je oproti televizní verzi více zaměřena na biografickou linku života Franze Kafky, demytizaci jeho odkazu a taktéž nahlíží na Kafkův odkaz v oblasti současného uměleckého fenoménu včetně ukázek tvorby Davida Lynche, Andyho Warhola a dalších významných umělců. Dokument má větší spád a pozvolnou naraci a zejména mnoho světových objevů, se kterými přicházíme.

Dokumentární portrét předního českého divadelního režiséra Jana Antonína Pitínského, který se divadlu věnuje od 80. let minulého století. V roce 1985 založil Ochotnický kroužek Brno, kde na sebe brzy upozornil inscenacemi Amerika od F. Kafky a Matka, kterou sám napsal. Po sametové revoluci začal režírovat na mnoha divadelních scénách v České republice i Slovensku. Získal několik Cen Alfréda Radoka, v roce 2007 pak cenu Ministerstva kultury České republiky. Svou prací ovlivnil další generaci divadelních režisérů a tvůrců. Jeho poslední inscenací je Hledání ztraceného času v Národním divadle Brno, které uvedl v roce 2019. Během své profesní cesty byl také činným dramatikem, básníkem a spisovatelem.

Dokument mapující více než sto let české vizuální kultury, nabízí příběhy známých i méně známých značek a ukáže, že špičková grafická tvorba vzniká v Česku i dnes. Průvodcem snímku je Nicho Lowry, americký rodák s českými kořeny, vášnivý sběratel a milovník grafického designu, který se vydává na dobrodružnou cestu po stopách toho nejlepšího z české vizuální kultury. Během svého putování se setkává s řadou současných grafických designérů, ale i s odkazem už nežijících ikon, z nichž mnozí uspěli i v zahraničí. Film dovede Nicha skrze rozkrývání české identity k jeho vlastním kořenům a představí český grafický design i těm, kteří Česko neznají.

Iva Janžurová – herecká ikona, maminka, babička, manželka, partnerka, milenka, kamarádka a spolužačka v celovečerním dokumentárním filmu své dcery a režisérky Theodory Remundové. Díky autorskému záměru režisérky nahlédneme osobnost oblíbené herečky prostřednictvím jejích vzpomínek na rodiče a dětství, životní lásky, mateřství a zásadní okamžiky, které její charakter a život utvářely. Ve filmu se stáváme svědky mnoha intimních, vážných i veselých okamžiků, vzpomínek, úvah i setkání Ivy Janžurové – s dcerami nad dávnou milostnou korespondencí, na rodinných oslavách, na třídním srazu, s nejlepší kamarádkou z dětství, s hereckými kolegy v divadle, s Martou Kubišovou, s níž v roce 1968 vítala Alexandra Dubčeka po návratu z Moskvy.

Dokumentární film o Jasmíně Houdek je portrétem silné ženy, která dokázala překonat trauma ze znásilnění v dospívání a stala se významnou osobností v oblasti sebeobrany, a hlavně boje proti sexualizovanému násilí v České republice.

Libuše Jarcovjáková je legenda světové fotografie a nespoutaná žena, která se vzepřela všem konvencím. Její život je mozaikou fascinujících setkání a divokých příběhů – od drsného undergroundu komunistického Československa, přes exkluzivní focení pro módní špičky v Tokiu, až po dramatický útěk do západního Berlína, kde byla svědkem pádu Železné opony. Z tisíců analogových fotografií a stránek osobních deníků vznikl v režii Kláry Tasovské formálně jedinečný dokument, který nadchl publikum na festivalu Berlinale.

Daňa Horáková, manželka režiséra Pavla Juráčka napsala trýznivou knihu o svém soužití s režisérem, jedním z představitelů nové filmové vlny šedesátých let. Juráček, prokletý básník filmového plátna, scénárista a režisér, autor oceňovaných filmů Postava k podpírání a Případ pro začínajícího kata a autor dvou obsáhlých dílů svých deníků. Nápad na film o dvou zvláštních osobnostech vznikl po přečtení knihy Dani Horákové o životě s Pavlem Juráčkem. Kniha je totiž velmi vytříbenou zpovědí, zoufalou životní inventurou, obžalobou normalizačního režimu v Československu, který bral mnohdy lidem naděje na pokračování jejich profesí a někdy i samotné existence. Jde o „Anatomii jednoho vztahu, doby, tvorby, lásky a nenávisti“, napsala v úvodu autorka námětu a režisérka filmu Olga Sommerová.

Fenomén negativní manipulace zná každý z nás a jen málokdo se dokáže vždy bránit a nemít minimálně výčitky svědomí. A když je zdrojem manipulace domnělé dobro, které ale spíš než pomáhá, škodí a je součástí obrovské mentální masáže v sektě, máme tady velký problém. Jaký vliv na náš život může mít negativní manipulace? Jak ji odhalit a bránit se? Téma ilustrujeme na příběhu fotografa a spisovatele Dušana Štrause, který se dostal do sekty Chinmoy. Postupně opustil zaměstnání, začal se věnovat jen věcem sekty. Manželka doufala, že je to jen chvilkové, ale on sektě propadl zcela. Svět mimo sektu pro něho přestal existovat.

Dokumentární cyklus volně navazuje na sérii Češi zachraňují z roku 2018. Tentokrát se bude dotýkat etických i praktických otázek našeho vztahu ke krajině, která je nám fyzicky nejblíž. Bude se tedy zabývat jejím současným stavem, moderní ochranou přírody, postavením divokých zvířat a rostlin v našem hodnotovém žebříčku a vizemi udržitelné krajiny, které souvisejí jak s tradičními způsoby hospodaření, tak s nutností reagovat na současné změny. Promítneme dvě epizody s názvem Krajina s mývalem a akáty a Krajina s vlčí smečkou.

Hledání vlastní identity dospívajících a vymezování se vůči starší generaci, které přetrvávalo celé dvacáté století, mělo různé podoby. V závěrečném dílu série se dozvíme, kdo byli potápky, pásci, vlasatci a pankáči. Podíváme se do tanečních, na zábavy a diskotéky a zjistíme, proč v Československu nikdy nebyla zavedena systematická sexuální výchova na školách. Jak porodit, vychovat a vzdělat dítě, aby bylo šťastné a spokojené? Otázka, kterou si kladou současní rodiče, ale stáli před ní i jejich rodiče a prarodiče. Pětidílný dokumentární cyklus trojice režisérek Kateřiny Kořínkové Sobotkové, Šárky Loukotové a Adély Klingohrové volně navazuje na úspěšnou Kroniku orgasmu, která byla na festivalu v Jihlavě uvedena v roce 2022. Vydejte se na zábavnou exkurzi do dějin Československa perspektivou dětí, dospívajících a jejich rodičů prostřednictvím bohatého televizního a filmového archivu, který výmluvně odráží postoje společnosti v různých dobách. Všechny díly dokusérie jsou ke zhlédnutí na iVysílání.cz.

Pomazlit, nebo plácnout? Máma, nebo instituce? Dovolit všechno, nebo nic? Druhý díl dokusérie zkoumá, jak dvacáté století hýbalo výchovou českých rodičů do různých stran. Věří čeští rodiče, že plácnutí je lepší než domluva? Jakou roli hráli ve výchově tátové? A proč mají jesle v Česku negativní nálepku? Jak porodit, vychovat a vzdělat dítě, aby bylo šťastné a spokojené? Otázka, kterou si kladou současní rodiče, ale stáli před ní i jejich rodiče a prarodiče. Pětidílný dokumentární cyklus trojice režisérek Kateřiny Kořínkové Sobotkové, Šárky Loukotové a Adély Klingohrové volně navazuje na úspěšnou Kroniku orgasmu, která byla na festivalu v Jihlavě uvedena v roce 2022. Vydejte se na zábavnou exkurzi do dějin Československa perspektivou dětí, dospívajících a jejich rodičů prostřednictvím bohatého televizního a filmového archivu, který výmluvně odráží postoje společnosti v různých dobách. Všechny díly dokusérie jsou ke zhlédnutí na iVysílání.cz

Podle průzkumů se na Cínovci nachází jedno z největších evropských ložisek lithia. Dvě třetiny najdeme na české straně, a jednu třetinu na německé. Oba státy mají v plánu s těžbou začít, jejich postupy se ale mohou výrazně lišit. A podle zvolené cesty se mohou odlišovat i dopady na životní prostředí a kvalitu života místních obyvatel.

Společně s lidmi žijí v Česku miliony hospodářských zvířat. Ta často přežívají v děsivých podmínkách. Například v krušnohorském Měděnci během dvou let na pastvinách zahynulo přes 350 kusů skotu a organizace OBRAZ nedávno poukázala na životní podmínky kuřat v některých českých chovech. Jediné, co mnohdy rozhoduje o kvalitě života zvířat, je ekonomika provozu. Existuje vůbec možnost těmto tvorům ulehčit život dřív, než se jejich tělo stane balíčkem masa?

Město Brno připravuje stavbu velkokapacitní lanovky, která má propojit výstaviště v Pisárkách s univerzitním kampusem v Bohunicích. Realizace projektu by ale mohla narušit život desítek chráněných živočichů a zničit nocoviště krkavcovitých ptáků. To vše v situaci, kdy lze již dnes k přepravě využít buď trolejbus, nebo tramvaj. Je plánovaná lanovka důležitým dílem skládačky v brněnské hromadné dopravě, nebo příkladem selhání zodpovědných orgánů ochrany přírody?

Současný systém příspěvků na péči není pro lidi s nejtěžším postižením dostačující. Nejvyšší, čtvrtý stupeň příspěvku, odpovídá cca 5 hodinám osobní asistence denně. Za tu dobu se dá s pomocí asistentů stihnout ráno vstát, zajistit základní hygienu, obléci se, připravit jídlo, najíst se a večer zase ulehnout do postele. Nic víc. Na jeden rok poskytla Asistence o.p.s. pěti vybraným lidem s tělesným postižením tzv. „pátý“ stupeň příspěvku, a tím jim zajistila takovou péči, jakou skutečně potřebují. Jak ten rok prožili a jaký byl návrat zpátky do běžného života?

Dokument mapuje plavbu dlouhou téměř 2000 námořních mil Severním ledovým oceánem. Expedice do míst, kde kraluje mráz a led, ale nebyla jen pouhým dobrodružstvím. Filmové zpracování režiséra Vladimíra Šimka dává divákovi nahlédnout do autentické atmosféry těchto divokých končin, zakusit ohromující, a přesto tak křehkou nádheru, která přesahuje prostou lidskou představivost. Kromě poučení a zábavy tak filmový štáb připravil pro své diváky i neobyčejný estetický zážitek, který nám nenásilnou cestou ukáže, jak zranitelná je naše planeta, když nezměníme emisní politiku.

Dokumentární film režisérky Olgy Malířové Špátové sleduje Anastázii Krausovou a Martina Tomášů při asistování i mimo něj. Film je součástí kampaně asistujeme.cz přibližující široké veřejnosti práci, díky které mohou svobodně žít i lidé s postižením.

Příběh tří polských žen, které v tíživé životní situaci našly pomoc u dobrovolnické organizace Ciocia Czesia, jež pomáhá zprostředkovat potraty v České republice těm ženám, kterým v tom v Polsku brání restriktivně nastavený potratový zákon.

V roce 2014 otřásla Polskem odposlechová aféra, jejíž stopy vedly jednoznačně do Ruska.proč? Co víme o ruských diverzích a masivním ovlivňování veřejného mínění v Bulharsku? Jak si představujeme situaci v Lotyšsku, kde žije početná ruská menšina? O tomto všem vypráví film Putinovo hřiště. V České republice Konrad Szołajski natáčel Vrbětice, kde ruští agenti v exponovaném roce 2014 vyhodili do povětří muniční sklad a zabili dva lidi. Režisér a jeho producentka Małgorzata Prociaková se vydávají po stopách agentů a kupříkladu přespávají ve stejném pokoji ostravského hotelu se střelnicí Corrado (který na ně udělá dojem „ruského snu o Las Vegas“).

Portrét jedné z nejvýraznějších osobností české polistopadové žurnalistiky, cestovatele, ekonoma, dobrodruha, rusofila, plavčíka, českého a evropského politika, antikomunisty, geologa, organizátora humanitárních akcí, horolezce, válečného zpravodaje, spisovatele, vodáka, balónového letce, konstruktéra Matyldy a hodného člověka. „Jeho život nebyl a dosud není zbaven překážek, Štětina si musel svá vítězství tvrdě odpracovat a protrpět,“ říká autor dokumentu, režisér Petr Jančárek. Výjimečnost Jaromíra Štětiny přitom spočívá v prosté skutečnosti – nikdy se neřadil k průměru a v naprosté většině svých aktivit byl velice úspěšný.

Osmnáctiletá Johana chce pryč z rodného maloměsta. Touží složit maturitu a odejít studovat na vysokou. Poslední rok střední školy pro ni ale představuje náročnější období než pro její spolužáky. Ve své rodině má totiž nezastupitelnou roli – denně pomáhá s péčí o mladší sestru s postižením. Přes veškerou lásku se musí vymanit z očekávání všech, najít vlastní prostor a opustit stín své sestry. Johana je tzv. skleněné dítě, nezáměrně přehlížená přetíženými rodiči i světem. Zvládne překonat pochybnosti i pocit viny a dovolí si, jako ta druhá, dát sebe na první místo? Observační dokumentární film přibližuje dlouhodobě opomíjené téma zdravých sourozenců v rodinách pečujících o děti se speciálními potřebami. Tento intimní snímek tak dává hlas všem, kteří se někdy cítili jako ti druzí.

„Pěšáci“, „Attention Aux Hommes!“, „Tanečnice“, „Opakování“… S výčtem známých hitů pražské kapely Tata Bojs by se dalo dlouho pokračovat. Vždy energičtí, za dobu své existence mnohokrát jiní, precizní ve svém koncepčním přístupu k vizuálnímu a hudebnímu uchopení jednotlivých alb a vystoupení. Není divu, že se Marek Najbrt rozhodl nejít cestou konvenčního dokumentu. Příběh kapely vypráví formou hravé koláže, složené z bohatých archivů, záznamů koncertů i futuristických hraných vsuvek s herci z divadla Vosto5. Před očima se nám tak skládá obraz osobité kapely, jež se i přes alternativní povahu své tvorby po právu řadí mezi přední tuzemské hudebníky.

Co je body shaming a jaké má následky? O svých zkušenostech se šikanou, posměchem a nevyžádanou kritikou od okolí přicházejí do studia mluvit lidé, kteří zareagovali na televizní výzvu. Na první pohled málokoho napadne, že mohou mít nějaký problém. Ačkoli působí jako běžní, pohlední lidé, ve své hlavě si připadají nedostateční. Jsou závislí na cvičení, trpí bulimií, anorexií, depresemi. Přicházejí se podělit o dosud nevyřčené emoce, aby pomohli ostatním bojovat s předsudky a zlými komentáři. Sdíleným prožitkem ve studiu je provázejí zkušenější průvodci - psycholog Jan Kulhánek, plus size modelka Natálie Debnárová, herečka Bára Jánová a rapper Raego.

Česká republika je nazývána národem pejskařů, ale je také nechvalně známá jako množírenská velmoc. Tento byznys, ve kterém se točí neskutečné peníze, se navíc neustále vyvíjí. Vznikla například nová "profese", která má za cíl přelstít systém i zákazníka. Překupníci. Dokument mapuje pátrání týmu České televize po jednom z nich. Kam dokumentaristy dovedl nevinně se tvářící anonymní inzerát s fotografií roztomilé čivavy? Jakou roli v množírenském byznysu hrají překupníci, jak je poznat? Jak případně postupovat, pokud na ně narazíme? Kde v tom všem má místo nějaké systémové řešení?

Debut mladého režiséra zavádí diváky do neznámého světa obřího hudebního uskupení. Police Symphony Orchestra je amatérské osmdesátičlenné uskupení mladých lidí z Police nad Metují, které Petra Soukupová založila ve svých 15 letech spolu se svým bratrem. Tento východočeský orchestr má za sebou stovky odehraných koncertů po celé republice i v zahraničí. Snaží se společně překonávat a bořit mýty a stereotypy klasické hudby. Za dobu svého působení se orchestru podařilo benefičními akcemi rozdat přes dva miliony korun, sami přitom jako amatéři vystupují bez nároku na honorář. K zahájení 10. sezóny si PSO splnil velký sen – narozeninový koncert ve vyprodané pražské Lucerně.