Průhledná bytost: Felix Sobolev

Felix Sobolev: Film jako objev

Vystudovaný herec Felix Sobolev (1931–1984) se ocitl na půdě kyjevského studia dokumentárních filmů Kijevnaučfilm náhodou, ale v ideální moment roku 1960. Chruščovovo odsouzení stalinismu na XX. sjezdu (1956) a chystaný start první lidské výpravy do vesmíru byly předzvěstí ideologického uvolnění a příslibem nové epochy lidské evoluce. Víra v bezmezný potenciál vědy byla příznačným rysem probouzející se generace tzv. šedesátníků, k nimž Sobolev bezesporu patřil, a žánr vědecko-populárního filmu byl ideálním prostředkem k jejímu vyjádření. Cílem každého Sobolevova filmu tak bylo učinit objev a v tomto ohledu mu na teritoriu SSSR brzy nebylo rovno.

Sobolevova dokumentární revoluce spočívala v tom, že z vědecko-populárního žánru učinil emotivní podívanou a z diváků účastníky prováděného experimentu s předem neznámým vyústěním. Dokumenty se v jeho podání staly umělecky autonomní oblastí, kde jejich nevšední informační hodnota byla i originálně vizualizována. Navíc pro každé pojednávané téma režisér hledal vlastní estetické řešení, a tak jsou jeho díla svébytnou kombinací dokumentárních záběrů, animace, hraných pasáží, záznamů ze skryté kamery, makrodetailů vědeckých pokusů a vlastních technických vynálezů.

Maximálně intenzivního sdělení byl přitom schopen dosáhnout i s minimem výrazových prostředků. V Hrdinství okázal vytvořit fenomenální výpověď o válce pomocí jedné fotografie a textů několika dopisů. Úvahu o vzniku života na Zemi v eseji Biosféfra! Nejvyšší čas se zamyslet doprovází v asociativním i kauzálním sledu konkrétní i abstraktní obrazy. Jejich spojení umocňuje polyfonní audiostopa ruchů, Bachovy hudby a patetického opakujícího se monologu. Toto hledání transcendentního výrazu demonstrovalo Sobolevovu kompoziční odvahu par excellance.

Revolučně působily i snímky Jazyk zvířat a Umí zvířata přemýšlet?, které se staly v SSSR kasovními trháky. Zvídavý (a realizačně náročný) pohled do živočišné říše představoval tematický i formální přerod sovětské dokumentaristiky. Hledání spojitostí mezi zvířecím a lidským světem doprovázely zneklidňující otázky po lidské zodpovědnosti za další vývoj Země, které se staly příznačným rysem Sobolevovy tvorby.

Zájem o konstituci lidského rozumu přivedl Soboleva k pozoruhodným psychologickým dokumentům, kterých se účastnili jak akademici, tak běžní spoluobčané. V Sedmi vykročeních za horizont se navzdory deklarativně rovnostářskému systému SSSR pokusil otevřít téma nadčlověka, ne jako výkonnostního stachanovce, ale jako nositele supermozku. Neomezenost intelektuálního potenciálu zkoumal i pomocí sugesce pomáhající překonat psychologické bariéry (Vytrvejte, máte talent!). Psychologie lidského chování režiséra přivedla i k na svou dobu ožehavým tématům. Film Já a ti druzí (1971) o principech manipulace a společenském konformismu byl pro přemýšlivé diváky roven protirežimní provokaci. Pohled na to, jak jednoduše lidé podléhají mínění svého okolí a bez jakéhokoli donucení nazývají sladké slaným, černé bílým a ženu mužem, byl v Brežněvově „normalizovaném“ Svazu bezprecedentní bombou.

Hrátky s politicky výbušnými tématy se ale Sobolevovi staly osudné. V očekávání státního vyznamenání se režisér chopil projektu Kyjevská symfonie (1982), který se po zásahu cenzury stal tendenčním pamfletem, po němž se od autora odvrátili mnozí z jeho spolupracovníků. S pošramocenou pověstí a podlomeným zdravím se v padesáti letech pouští do svého posledního filmu Zacíleno na váš mozek, o mechanismech americké propagandy, který měl po vzoru Rommova Obyčejného fašismu (1965) promlouvat stejně naléhavě o obou ideologických táborech.

Kamila Dolotina

Filmy poskytlo Oleksandr Dovzhenko a National Cinematheque of Ukraine.