Zvláštní uvedení

V areálu strahovského stadionu se po většinu 20. století odehrávaly v různých intervalech masové tělovýchovné akce, ze kterých se dochovalo množství zvukových i filmových titulů. Při jejich bližším ohledání zjistíme, že jde o cenný komparační materiál, vypovídající mnohé nejen o proměnách cvičení v důsledku nahrazení všesokolských sletů spartakiádami, ale také o audiálních a audiovizuálních technikách, jež zajišťovaly těmto státem podporovaným akcím žádanou propagaci. Dvouhodinové pásmo vás na základě poslechu rozhlasových zvuků z hromadných cvičení vybídne ke sledování sluchové dimenze promítaných filmových snímků, seznámíte se se zobrazováním sletů a spartakiád jako světových i regionálních akcí zároveň, a v neposlední řadě vaši pozornost zaměstná stylizované znázornění dětských a armádních cvičenců a cvičenkyň, jejichž silné zastoupení ve zvucích a filmech nelze opominout. Výběrem rozhlasových reportáží a filmových dokumentů z let 1938–1965 vás provedou Tomáš Dufka z Archivu Českého rozhlasu a Terezie Hlaváčková s Alenou Šlingerovou z Národního filmového archivu. Součástí programu budou kromě přenosů předních rozhlasových reportérů Miloslava Dismana, Franty Kocourka nebo Josefa Cincibuse také reportérské vstupy ze spartakiády v r. 1965 tehdejších redaktorů Čs. rozhlasu Zdeňka Svěráka a Miloně Čepelky. Filmová část pak nabídne mj. výběry z dokumentů Martina Friče k X. všesokolskému sletu (1938) a k první celostátní Spartakiádě (1955) nebo dokument Václava Hapla Concerto grosso k vojenské přehlídce na III. spartakiádě (1965). Na pásmo volně naváže veřejný poslech podcastové série ČRo Plus Rozehra v Horáckém divadle.

Co kdybyste byli kolemjdoucím v ulicích Pekingu, rolníkem, který doufá, že začne pršet, ocelářem v mizejících továrnách, turistou na zaplněné pláži, modlícím se v Ning-sia nebo Čching-chaji, stavebním dělníkem po zemětřesení, rybářem, který si opravuje síť, nebo tanečníkem, který čeká, až se dostane na jeviště? Osobní současný portrét země, obyvatelstva a společnosti natočil Wang Xiaoshuai v roce 2018.

Pohled na vznik posledního Godardova snímku Scénarios je film o filmu i film-zápisník. Režisér listuje sešitem s ručně psanými poznámkami, nákresy a fotografiemi a představuje svůj budoucí projekt. Po domácku vytvořená kniha je přípravou na natáčení, ale i samostatným uměleckým dílem, jež zprostředkovává unikátní pohled do uvažování jednoho z nejvýznamnějších filmařů minulého století. Godardův zápisník je rozhovor mezi filmem, výtvarným uměním a filozofií i disputace mezi konceptem a hmotou. Myšlenka se nostalgicky otiskuje do materiality starých médií, osvobozených od závislosti na digitálních technologiích, i do tělesnosti, řeči rukou a hlasu tvůrce na sklonku života.

Sedmadvacátý říjen je tradičním Světovým dnem audiovizuálního dědictví UNESCO. Při této příležitosti Národní filmový archiv odhaluje osobní archiv z pozůstalosti režiséra a scenáristy Ivana Passera. Výjimečná audiovizuální kolekce, kterou NFA získal v roce 2021, obsahuje více než 300 položek – od kazet VHS přes Betacam a U-Matic až po audio CD a diktafonové pásky – a poskytuje vzácný pohled na tvůrčí a osobní život proslulého tvůrce během života ve Spojených státech. Ji.hlavská přednáška se zaměřuje na odborné postupy třídění a digitalizace Passerovy pozůstalosti a přináší exkluzivní ukázky z jeho osobních i pracovních materiálů – mj. na poctu legendárnímu kurátorovi Hubertu Balsovi, kterou Passer pojal jako zamyšlení se nad vlastním viděním kinematografie. Diváctvo se může těšit na ponor do Passerova pozoruhodného uměleckého odkazu i do složitých nuancí spojených se zpracováním osobních archivů a pozůstalostí. Přednášku uvádějí historička Valentina Carnali a kurátor NFA Matěj Strnad. 

Východiskem semináře je projekce snímku Fidai Film (K. Aljafari, 2024). Seminář přibližuje historický kontext souboru zabavených palestinských snímků – více než stovky dokumentů, které v letech 1968–1982 natočili filmaři z Palestinské filmové jednotky a z Palestinského filmového institutu. Prezentace se zaměřuje na problematiku spojenou s omezenou dostupností či úplnou absencí těchto počinů, s jejich znovu-objevováním a získáváním přístupu k nim. Rovněž nabízí ucelený přehled současných aktivit v oblasti digitálního restaurování či realizace nových projektů, včetně závěrečné diskuze na téma potřeby sebeurčujícího vyprávění, kulturní reprezentace a paměti. Jako přednášející vystoupí lidé z kolektivu Kino Palestine, Marguerite Farag a Zaher Jureidini, a moderátorem diskuze je kurátor NFA a archivář, Matěj Strnad.

Poslední snímek, který jednadevadesátiletý Godard dokončil den před svou asistovanou sebevraždou ve Švýcarsku v září 2022, svým názvem odkazuje na skutečnost, že umělecké dílo je výsledek i proces a že jeho podstatou je ukončenost a nekonečnost zároveň. Myšlenky zhuštěné do asambláže obrazů a textů se dělí do dvou totožných segmentů. Druhý však v závěru přepíná z výtvarného abstraktna do zemité konkrétnosti reality a ukazuje polonahého Godarda, jak sedí na posteli a parafrázuje Sartrův text. Tvůrce ve svém posledním autoportrétu staví do kontrastu odcházející tělo a nesmrtelnost myšlenek a přetváří život a smrt v nekonečné umělecké gesto. „Sám sebe natáčí, jak přepisuje dvojí logickou a vtipnou apologetiku Jeana-Paula Sartra na prstech: tak končí Scénarios, jak začal, opakováním, figurou věčného návratu, okamžikem, kdy čas, který byl velkou – ne-li jedinečnou – otázkou kinematografie, přestane plynout.“ Zdroj citátu: Roadstead

Charles Richard Johnson, všem známý jako Dick, je psychiatr, otec režisérky filmu a muž na sklonku života. Smrt si pro něj může přijít v každé nastávající chvíli. Tak čeho se bát? A proč se u toho trochu nepobavit? Snaha přetavit často traumatizující zkušenost v něco pozitivního určuje poetiku dokumentu o vážných i nevážných posledních věcech člověka. Inscenování možných a značně kuriózních staříkových úmrtí se stává další z mnoha her, které spolu Dick a Kirsten celý život hrají. Protože demence, která postupně pohlcuje mužovu mysl, může ukončit jeho život ještě před definitivním skonem.„Lidé fungují částečně díky zdravému popírání smrti – většina lidí může po velkou část svého života fungovat ve zdravém popírání toho, že zemřou, že smrt se vymyká normálu, že je to nehoda nebo že si ji mohou způsobit sami.“Zdroj citátu: Mubi

Desetiletý Wo Tu sní o tom, že si jako ostatní chlapci ve vesnici pořídí vodní pistoli. I když mu to otec slíbil, nepodaří se mu z města žádnou přivézt. Wo Tu má však jednu naději: jeho umírající dědeček ho ujišťuje, že mu přání splní jako duch. Po jeho smrti navštěvuje starý muž chlapce ve snech a zahajuje honbu za pokladem. Brzy se hranice mezi realitou a snem, minulostí a přítomností stále více stírají. Portrét hluboké lásky k zemi napříč třemi generacemi jedné rodiny v moderním čínském venkovském životě.

Mladá dívka vyrůstá na kozí farmě se svými mnoha sourozenci. Její dny sestávají z péče o zvířata a studia Bible. Její rodinou a náboženskou výchovou vytyčená životní cesta ke sňatku a plození dětí se však začíná komplikovat, když se seznámí s mladým sympatickým kovbojem. Snímek představuje citlivý a intimní vhled do specifické uzavřené vrstvy amerického jihu a zároveň otevírá téma dospívání a genderových rolí. V tomto tichém portrétu se autentické výkony neherců pocházejících z rurálního prostředí mísí s básnivou obrazovou stylizací a vytváří tak sugestivní vhled do náboženských komunit.„Muž přece nebyl stvořen pro ženu, ale žena pro muže.“Zdroj citátu: Bible, 1. Korintským 11