věda

Když si dokumentaristka Sofie Benoot nechala odstranit ledvinový kámen, s údivem zjistila, že obsahuje minerál vyskytující se především na Antarktidě. Pustila se proto do pátrání po tom, jak se cizí látka ocitla v jejím těle. Vtiskla mu podobu hravé polemiky s konvencemi přírodopisných dokumentů. Hlas vypravěčky znějící mimo obraz nás provází během výprav do různých koutů světa, při nichž jsou odkrývány nové vrstvy hornin i naší historie. Doširoka rozevřená úvaha nad provázaností lidského s nelidským ukazuje, že schopnost ocenit zázraky vesmíru je možná důležitější než vyřešení všech záhad.„Napadlo mě, že ztvárnění našeho vztahu ke kameni by mohlo být způsobem, jak řešit určité ekologické otázky. Kámen symbolizuje určitou tradici vztahu k přírodě, kterou jsem zdědila i já, jako občanka západní Evropy.“ — Sofie Benoot

Matěj a Zuzana Dolinay jsou manželským párem, který se věnuje zoologii. Prostřednictvím svého YouTube kanálu Living Zoology si kladou za cíl obeznámit laickou veřejnost s živočichy, kteří jsou často na okraji zájmu a nemají u lidí nejlepší pověst. Mezi ně se řadí i mamby, jeden z nejjedovatějších hadích rodů, za nimiž se Matěj a Zuzana vydávají do afrického Toga. Jednotlivé etapy jejich expedice a práce se smrtelně nebezpečnými plazy postupně vyjevují podobné znaky jako základní pilíře zdravého partnerského vztahu. Dobrodružný dokument Obrazy je nejen svědectvím toho, jak lze v současnosti vytvářet osvětový populárně-naučný video obsah, ale především vyzdvihuje autenticitu jedné cesty přírodou, partnerstvím a životem. „Obrazy jsou procítěným dobrodružstvím, které zaujme jak milovníky divoké přírody, tak romantiky. Jsou svědectvím lásky – lásky k divoké přírodě, lásky ke vzdělání a lásky mezi dvěma vášnivými jedinci. Ve své podstatě je tento film skutečným pohledem do zákulisí, jak profesionální filmaři zabývající se divokou přírodou vykonávají svou práci.Zdroj citátu: https://figuresfilm.com/about

Zrození, páření a smrt pod mikroskopem, to je životní cyklus octomilek, laboratorních much v centru pro výzkum zvířecího chování. Portrét laboratorní rutiny s fascinací i ironickým odstupem přibližuje, jak vědci a vědkyně v domnění vlastní nadřazenosti pitvají příslušníky jiného živočišného druhu. Bohové v bílých pláštích rozkládají živé na neživé, organismy proměňují na čísla, kategorie a definice, aniž by věděli, že jsou sami zajatci obřího lidského insektária, s vlastním kolektivním chováním, hierarchií a kulturou.

Co je to život?, ptá se Max Kestner v úvodu svého rozpínavého zamyšlení nad největšími záhadami vesmíru. Odpovědi, které by osvětlily, proč vůbec existujeme, hledá ve filozofii, biologii i kvantové fyzice. Kromě své zvědavosti se nechává vést 10 let starým incidentem z kodaňské zoo. Její ředitel dal tehdy usmrtit zdravou žirafu, protože už nebyla potřeba v rámci mezinárodního chovného programu. Skutečnost, kolik lidí po celém světě vyjádřilo s „nadbytečným“ zvířetem soucit, podle Kestnera naznačuje, že toho s okolním světem, včetně neviditelných mikrobů, sdílíme mnohem víc, než si připouštíme. „Mohl jsem vytvořit příběh o tom, jak fungují média a jak ten příběh v médiích explodoval, ale pro mě to byly vědecké a filozofické otázky, u kterých jsem pociťoval, že tu v té době byly, ale nebyly ve skutečnosti zodpovězeny.“ — Max Kestner