Užijte si konec léta dokumentárně! Živé kino Jihlava i letos nabídne nejzajímavější dokumenty loňské Ji.hlavy. Krize mužství, dopad olympiády na hostitelská města, neutěšený život české umělecké bohémy, citlivý portrét slovenského umělce Jána Mančušky nebo třeba snímek o ženě, kterou její přítel polil kyselinou. Všechny snímky letos uvidíte v komunitním prostoru Silo Jihlava. A chybět nebude ani plápolající oheň. Nalaďte se s námi na blížící se 28. ročník Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava!
Živé kino Jihlava 2024
● vstup zdarma
● začátky projekcí ve 20:30
● diskuze tvůrci*kyněmi po vybraných projekcích
● místo: Silo Jihlava
● možnost opékání špekáčků a dalších dobrot, které si donesete
● pití zajistí stánek Krmítko na Sile
● událost na Facebooku
Živé kino je součástí doprovodného programu MFDF Ji.hlava 2024
PROGRAM ŽIVÉHO KINA JIHLAVA 2024
ÚT 27. 8.
POCHCÁNEK
režie: Jan Hušek, 2023, 61 min.
Mužům stále patří privilegovaná pozice. Přesto do mediálního prostoru čím dál víc proniká pojem „krize mužství“, dochází k rozvolňování rolí a růstu nejistoty, co dnes vlastně znamená být mužem. Danou otázku si klade i režisér Jan Hušek. Do třinácti let se počůrával, čímž si vysloužil nelichotivou přezdívku z názvu filmu. Ve svém otevřeném videodeníku zachycuje fyzickou a duchovní transformaci při cestě od kluka k muži. Vrací se do lesů i ke kořenům dětských traumat. Kameru při tom otáčí jak na sebe, tak na různé učitele nebo svého otce. Možná znakem dospělosti nakonec není přepjatá mužskost, ale přijetí vnitřního pochcánka.
„Utekl jsem v noci z domu a při chůzi lesem jsem pochopil, že stát se mužem je už jenom na mně samotném.“
---
ST 28. 8.
MOJE NEBE JE HORŠÍ NEŽ TVOJE PEKLO
režie: Kateřina Dudová, 2023, 76 min.
Divadelní režisér Jan Kačena se v roce 2019 otrávil inhalováním výparů a nenávratně se mu poškodil mozek. Zatímco mu jeho partnerka natáčí film jako vyznání lásky, on leží ve stavu v bezvědomí. Ve snímku režisérka sleduje okamžiky každodenního života tří blízkých osob: českého rappera Tylera Durdena, malíře Tadeáše Pochmana a filmové režisérky Heleny Papírníkové. Naturalistickým způsobem přitom zachycuje drogovou závislost, sebedestruktivní sklony i rodinné problémy, které jsou předmětem intimních, často nepříjemných rozhovorů. Vytváří se tak deníková sonda do osudů umělecké bohémy pozdního kapitalismu.
„Jestli třeba nejseš jenom rozmazlenej fracek, co si na toho anarchistu jenom trochu hraje.“
---
ČT 29. 8.
OLYMPIJSKÝ MEZIČAS
režie: Haruna Honcoop, 2023, 77 min.
Jaký dopad mají olympijské hry na svá pořadatelská města? Atény, Tokio, Peking a Paříž – města, která kvůli olympiádě změnila urbanistický plán celých čtvrtí a navždy tak proměnila svou podobu. Nevyužívané sportovní stadiony chátrají a obrůstá je tráva, zatímco pozornost veřejnosti se soustředí na výstavbu nových stadionů za miliardy, kvůli nimž se musí vystěhovat i tisíce obyvatel, aby jim uvolnili místo. Režisérka cestuje po hostitelských městech olympijských her a zkoumá tento neudržitelný cyklus, který má devastující vliv na ekonomiku města, životní prostředí, ale i na životy obyčejných lidí.
„Myslím, že ruiny jsou živé a uvnitř nich existuje zároveň současnost, minulost i budoucnost.“
---
PÁ 30. 8.
CHYBĚNÍ
režie: Štěpán Pech, 2023, 80 min.
Konceptuální vizuální umělec Ján Mančuška zemřel v roce 2011. Za krátkých 39 let své existence však stihl stvořit celou řadu pozoruhodných děl, z nichž mnohá byla vystavena v renomovaných galeriích po celém světě – včetně pařížského Centre Pompidou nebo newyorského MoMA. Ve své domovině se však jeho tvorba reflektující každodennost, sociální realitu nebo smysl jazyka nikdy srovnatelného věhlasu nedočkala. Společně s dětmi výtvarníka, jenž se nebál konfrontovat veřejnost s otázkou, co je významem umění, se režisér vydává na cestu, jež si klade za cíl nejen se Mančuškovi přiblížit, ale také ho odhalit v dosud nepoznaných odstínech, a zaplnit tak mezery, kterých se v souvislosti s blednoucí vzpomínkou na jeho osobnost objevuje čím dál tím více.
„Snažíme se [Mančuškovy] práce zpřítomnit, znovu se s nimi konfrontovat. Nebýt odkázáni jenom na vzpomínání, na paměť, ale vlastně mít tu možnost to znova prožít, znova ty věci vidět.“
---
SO 31. 8.
MOJE NOVÁ TVÁŘ
režie: Jarmila Štuková, 2023, 77 min.
Martinu její expřítel polil kyselinou a způsobil jí popáleniny třetího stupně na horní polovině těla i téměř úplnou slepotu. Dokumentární portrét sleduje její životní příběh po tomto fatálním útoku – vyrovnávání se se ztrátou fyzické atraktivity, strach ze světa, který nevidí, i hledání nového smyslu života. Martinin příběh nese všechny rysy dobrého biopicu. Představuje silnou ústřední postavu procházející složitými situacemi a navzdory mnoha nástrahám nacházející štěstí. Od mainstreamové produkce se ale odlišuje přímočarostí, se kterou k nám Martina promlouvá, a potenciálem prolamovat mnohá tabu.
„Když jsme začaly spolupracovat, byla tím útokem velmi traumatizovaná. S novináři se nestýkala a s natáčením dokumentu souhlasila jen s podmínkou, že kdyby chtěla, vše vyhodím do koše.“
---
Partnerství Živého kina
 |
 |
 |
 |
